čtvrtek 6. září 2012

Zatímco svačím čtečku, přes Nusle plují vzduchoplavci.
Nebýt čteček, jako spisovatel jsem skončil.
Měl jsem kliku. Daly mi druhou šanci. Za to jim dík.

BVÚ / Žeru těchto čteček styl!

Z velkého rozhovoru s Bohuslavem Vaňkem-Úvalským k premiérovému vydání románu Zabrisky, ta druhá spermie ve dvoudílné elektronické edici. Celý rozhovor + příběh knihy naleznete v Dodatcích a bonusech, které si stáhnete zadarmo ve třech formátech (pdf, epub, mobi) zde. E-román Zabrisky vychází již příští týden!

Text: Astrid Kelly, Foto: Factory KN

V první části rozhovoru z roku 2010 se mluví o manipulacích člověka člověkem, nahlíží se Zabriskymu pod sukni, zjistíte, jak to dělat nakladateli, aby Vás zadarmo vydal, ale už nepřijdete na to, jak to udělat knihkupci, rozebírá se vložená povídka o technologu moci Handžovi Love, dotknete se majetku novodobých bohů jménem diskrétní elity a zjistíte, jak to s námi hrajou. Do rozhovoru vskakujeme srpnovou pasáží z letošního léta:

Před dvěma rokama jsme si povídali nad papírovým vydáním Zabriskyho, jak jsi s ním uspěl?
Dobře a blbě... Byl i na pozicích u kas, pak distribuce krachla. Stáhl jsem knížky z obchodů, prodávám už jen přes web.

A ohlasy?
Překvapivě dobrý. Překvapivě proto, že jsem si nebyl jistej. Přeci jen ta kniha je špalek, stojí na dialozích a nemusí každýmu sednout. Ale naštěstí sranda táhne.

Teď vychází Zabrisky pouze elektronicky. Znamená to, že papír opouštíš?
Papír je drahej. Na skladování, na distribuci, na výrobu. Mezi mnou a čtenářem je příliš mnoho mezistupňů, který nechci platit.

Říkal jsi, že běžný český spisovatel má z knížky stojící v knihkupectví 250 Kč asi 17 Kč...
Protože jsme pitomí! Nebyli jsme schopni tlakům knihkupců a nakladatelů čelit. Zkazili jsme si ceny sami. Z tohohle pohledu jsou čtečky požehnáním.




Já bych rozuměla, že budeš dělat vydání jak v papíru, tak v elektronice. Tohle mi přijde moc radikální...
Vidíš, já ale žeru těchhle čteček styl. E-book se dá udělat hezky. Já vím, že nevoní, ale mně to výrazně sníží náklady. Musím přežít. Teď jsem vydal knížku, kterou vůbec v papíru dělat nebudu.

Myslíš Bílou nemoc 2013?
Ano. To je ona. Půjde jen do elektroniky. U nás. Venku by měla vyjít v papíru. Vypadá to na Polsko a na větší náklad. Přeci jen Poláci ještě Čapka znají a čtou, pokud vše klapne, ten můj remake vyjde premiérově tištěný tam.

A Zabrisky?
Rozdělil jsem ho do dvou dílů. Tak měl vyjít už před tím, ale z ekonomických důvodů jsem volil jednodílnou ultimativní edici. („červené“ vydání z roku 2010 – pozn. redakce) Byly tam malý písmena, štvalo mě to. Dohodl jsem se na podzim s tiskařem, který si postavil malonákladovou tiskárnu. Právě proto, aby nemusel mít velký skladový zásoby. Ty všechno prodražujou. Taky byl nakladatel...

Byl?
Ano. Na jaře umřel. V pětačtyřiceti. Skvělej kluk. Takže dvoudílný Zabrisky je zatím bez papírový podpory.




Tady nemravně zvedám prst jako, že kdyby se čeští autoři
neklepali strachy a demonstrativně na nějakou dobu odešli z českých
pultů, nemuseli by kňučet, že nemají prachy. Já být knihkupec, nakašlu
nám taky: proč platit někomu, kdo je svou práci ochoten dávat i zadarmo?

Proto ta elektronika?
Ano. Ale to není jediný důvod. Koupil jsem si předloni kindla a baví mě. Je dobrý, že máš knížku v ruce, kdy chceš a ne, když je otvírací doba. Taky můžu jít s cenou dolů. Čtenář ušetří tři, čtyři stovky a ještě dostane zdarma vychytaný bonusy.

A nebojíš se kradení?
Byl jsem první, kdo říkal, že tvrdý ochrany jsou blbost. Že tím je buzerovanej akorát ten, kdo knížku koupí. Já myslím, že je to o uvědomění si, proč tu věc platíš. Třikrát mi někdo sebral cédéčko Už jsme doma, třikrát jsem ho koupil znovu. Kopírování je cesta do pekel. Pokud nebudeme podporovat svý autory, budeme mít ve finále prd.

Věříš v takhle uvědomělého čtenáře?
Ne. Je to jen o výchově. Já věřím ve svýho čtenáře. Pokud mu nebudu stát za cenu jedné krabičky cigaret, tak to pochopím. On nemá povinnost mě podporovat. Třeba jsem mimo. Já to nevím. Ale líbí se mi, že můžu oslovit přímo jeho. Ať si rozhodne sám.

Dobře. Ale sám jsi mi minule říkal, že ti co jdou vpředu a otevírají nové způsoby, nebo možnosti, vydělají vždy nejmíň.
Ano. Ale je přeci na mně, jaký chci být autor. Jestli prodobový, nebo to zkoušet dál. Přešlapování na místě pro mě není. Je třeba kvapem otevírat nová témata. A přestat být podělaný strachy.

Ale mělo by se to lidem líbit.
Já nevím. Já myslím, že nesmíš dát nikdy čtenáři, jen to, co chce on. Měl bys ho přesvědčit, aby ti věřil a pak ho vést až do míst, kam by nikdy nevstoupil. Ale třeba jsou to jen takové moje chiméry.

Anebo předpokládáš kulturní rozhled.
Vůbec ne. Česká kultura, kterou jsme ohromovali svět, už neexistuje. To, co sledujeme, je strašný úpadek, dojezd. Stále těžíme ze silných přechozích generací. A svět je mezitím úplně jinde. Nechci nic malému národu vyčítat, on má svoje starosti. Ale kultura našeho bytí je nízká, jak by mohlo být na výši řemeslo, nebo naše schopnost něco rozeznat? Šli jsme dolů, jen nevím, kde jsou hranice těchto ztrát.

Asi v politické kultuře...
Počkej, nemůžeš ta dvě slova spojit. Já pořád slyším, že selhala politika. Proberme se už z toho! Politika je stále stejná. Stejně křivá a falešná. Je to prolhaná děvka, slouží pořád ke stejným cílům. Tady vůbec neselhala politika, ale právě kultura.

Myslíš, že kultura politiku regulovala?
Ale jistě. Nastavovala její křivé hubě zrcadlo, nebo jak se to říká. Ona stála mezi politiky a lidma. A politik se chtě nechtě musel chovat jinak a ne se smát lidem do ksichtu. Protože právě takhle se jemu vysmívala satira. A to byla silná část naší kultury. Uměli jsme to chytře, protože nebylo možný říkat věci naplno. A to ani před komunistama. Za první republiky a před tím za Rakouska, vždy tu byla silná cenzura. Ale Čech si s ní poradil. Když cenzura zmizela, ukázalo se, že tváří tvář nepříteli nejsme silní. Že neustojíme otevřený boj, protože ho nemáme v krvi. Takže se to učíme? Ne. Takhle nefungujeme. Tápeme. Ale já myslím, že múzy zas budou hlasitý, jen si musíme najít správnou parketu.

Ale taky chtít.
Jo. Musíme chtít silnou kulturu. Bez ní končíme. Tenhle národ vydupali z pobělohorské neexistence spisovatelé-básníci, spisovatelé-historici, spisovatelé-novináři, spisovatelé-politici. Vidíš někde silné rodové majetky? Nic takového. Český národ je s kulturou spojený pupeční šňůrou! Musí mu to dojít.

Nevkládáš do něj příliš příliš velká očekávání?
Nic víc mu nezbyde. Měl by začít urychleně hledat svoje osobnosti.

To jsi říkal už minule. Trváš na tom, že české kultuře chybějí?
Tak si to projdi! Není tu Kryl nebojící se být hlasem kacíře, ani vynalézavý Jiří Suchý jr., není tu Diviš skřípající jako plech, ani ožralý Jirous řvoucí bohatýrské a často omylné pravdy, chybí mi Mejla Hlavsa s přímočarostí, ani tu není poctivý dříč jako byl Vláčil, nebo jemný lev Pavel Juráček. Chybí mi rváč typu Ringa a nepoddajný Schelinger. Chtěl bych vidět nového Wericha, tentokrát neničeného zákazy a lokajstvím těch druhých, chtěl bych vidět zářit Toyen v plné velikosti a někoho tak elegantního a vzdělaného, jako byl Brdečka. A někoho tak rozumějícího drcenému člověku a jeho mentalitě jako byl Hrabal. Chybí mi novej Forman, Němec, Chytilová... Ale oni tu být mohou! Jen se musejí nadechnout a přestat bojovat mezi sebou. Musejí si dodat odvahy a nebrat slova zpět. To je celý. Pak tento národ navzdory práci hochů z prognosťáku nechcípne.

Myslíš, že je to tak snadný?
Samozřejmě. Talentů je tu dost. Ale talent bez odvahy je hovno porostlé chrpami.

To jsme se ale dostali od Zabriskyho dost daleko...
Ani náhodou. Přesně o tomhle je Zabrisky. Překročit sama sebe a rozhodnout se. Jen tak. Tohle systém nenávidí. Chce mít důvod, ohnout tě, zlomit. Nesnáší to lidský: já to prostě tak chtěl. Může se z toho podělat. Proto člověka láme dopředu. Dává mu bezpečnou svobodu, protože je z nás podělanej.

Systém je ona Hra z knihy?
Systém je naše myšlení. To je náš bůh. Slabej a mizernej posera, kterej se bojí, že až ho člověk uvidí v jeho ubohosti, ztratí nadvládu. Proto straší, vyvolává krize, chystá války. On nás zabíjí strachem. Já říkám: nakopejte mu zadek se smíchem. Proto jsem Zabriskyho vydal elektronicky. Aby pomohl každýmu, kdo tuhle chuť chce získat. Nepřísahat zsinalý vzteky pomstu, ale vzít systém za uši a vyhodit ho jako malýho spratka, kam patří.

A to je kam?
Zkopnout ho z trůnu moci a donutit ho, aby opět sloužil. Systém nesmí vládnout. Je to vůl.

Ukázku z rozhovoru připravila Astrid Kelly. Plné znění naleznete v Dodatcích a bonusech k Zabriskymu, té druhé spermii zde.


Zabrisky 2012 nachystán k hostině. Vpravo papírový moučník „červený Zabrisky“ z roku 2010, uprostřed dvoudílný elektronický Zabrisky (polívka od dna a hlavní chod), vlevo ve čtečce velmi jedlý zákusek Dodatky a bonusy. Celé menu je sestaveno výhradně z darů naší země, je snadno stravitelné, za to velmi výživné. Nutriční hodnoty neuvádím, ale žádnou ředěnou šlichtu ze sušiny nečekejte! Pamatujte – jste to, co čtete.
Papírového Zabriskyho si můžete zakoupit zde. Adresa je www.zabrisky.cz. Je to doprodej, kniha v této podobě již nebude dotiskována. Má 450 stran a stojí 222 Kč. Každý pátý nakupující obdrží knihu bez poštovného.

4 komentáře:

  1. Mám dotaz : kdy tedy vyjde Zabrisky ? Chápu dobře , že tohle jsou zatím jen doplňky ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zabrisky - první a druhý díl vyjdou začátkem příštího týdne. Budete si je přednostně moci koupit na www.palmknihy.cz. Přesné datum nevím, záleží, kdy je distributor nasadí. BVU

      Vymazat
  2. "Hovno porostlé chrpami" rozesmál jste mně,jen tak dál.Jarka

    OdpovědětVymazat
  3. Držím Vám palce!!! Velmi čtivé, Zabriskyho mám v obou papírových vydáních tady sebou, pište dál jak umíte, nenechte se odradit!!! Jana Novak-Hewitt, Chicago

    OdpovědětVymazat