BVÚ / NEHRAJ SI SE MNOU, ZABRISKY!
Velmi stručný průvodce po příběhu odehrávajícím se v knize Zabrisky, ta druhá spermie
–
čili o čem román je. Pozor! Možný
spoiler! Prozrazuje části děje!
KNIHA PRVNÍ: ODPADLÍCI
Zabrisky je nájemný spisovatel. Živí se psaním knih za méně
talentované spisovatele. Nemusí se ani moc snažit, garnitura nové doby
systematicky snižuje laťku vkusu a trh (člověk) snese už opravdu všechno.
Své poněkud nemravné – leč poměrně výnosné – řemeslo provozuje ve skladišti
odložených lidských duší se jménem Živý dech. Ne nevýznamný vliv na jeho životní
pozici má dluh, který neudělal.
Leda je nájemná ukončovatelka osudů. Měla talent, nikoli štěstí. Přitlačili ji ke zdi. Taky žije svůj druhý, náhradní život. Kdo ví, jak by dopadla, kdyby nepotkala tohohle zvláštního chlapíka s omláceným prastarým peugeotem a prořízlou papulou. Zabrisky a Leda jsou dva vlci ve městě.
Starý dobrý svět malých denních her končí. Vztahy jsou porušeny,
lidé rozděleni, vlády lžou. Za jejich řečmi o terorismu a krizích se
ukrývá vůle malé skupinky lidí. Diskrétních elit. Pravých a jediných
vlastníků civilizace. Jejich bohatství nezměřitelné, možnosti nevídané. Právě
si přerozdělují vliv. Hledají způsob, jak člověka přeměnit na levnou
ekonomickou jednotku. Nalézají ho: je jím Hra. Je fascinující a tvrdá.
Nepřijímá stará pravidla. Roste. Hráči zakládají první Zóny. Jsou přesvědčeni,
že je to jejich vůle, skutečný úniku z hroutícího se systému. Za účast ve
Hře dají cokoli.
Láska Zabriskyho a Ledy, jejich vášeň pro vlastní pravidla, se zdá být východiskem: Zabrisky splatí staré dluhy, Leda dokončí zakázku, která se neodmítá. Praští za svým životem na dluh dveřmi. Jejich vysněný restaurant na ostrově racků se zdá být nadosah...
...
KNIHA DRUHÁ: ELITY
Kudrle je majitelka osudů. Vrátila se. Kvůli svému Zabriskymu. Kvůli nicce žijící tam dole, za spuštěnými závěsy v penzionátu Živý dech. Jako by mohl být poslední překážkou na její cestě slunečním vozem po obloze. Ona. Nejdiskrétnější z elit. Zářivá bohyně. Držitelka (nové) lidské matice.
Zóny září. Uprostřed rozvratu se tyčí jako lesklé chrámy. Nejlepší na nich je, že jsou zadarmo. Neplatíte ničím, jen sami sebou. Jsou hrdé a pyšné. V jejich hitechových střevech, na jejich in-line galeriích se můžete stát kýmkoli. Vnucená pravidla vnějšího světa neplatí. Tady je sláva, moc a bohatství.
Každý se musí rozhodnout. Je to tak snadné! Stačí sehnat jen pár důvěrných dat o svých nejbližších, rozdělit se o ně a počkat na pozvánku. Je skvělé být součástí něčeho vyššího, být cool a trendy. Je dobré vzývat lesklou prozřetelnost v rámci Zón. Je nezpochybnitelná, protože v ni věří každý Hráč. Zrada je v samé podstatě. Zóny změní, co nesmělo být změněno.
Říkali tomu vzestup – a byl to pád. Chybný odhad. Zóny jsou past. Ale je pozdě: státy a jejich ochranu nahradil snadný horizont: diskrétní elity nahoře, ostatní dole: služební elity, manažeři a lidské zdroje. Víc nezbylo. A nejlepší na tom je, že to bylo levné. Stačilo málo a člověk sám vyměnil odpovědnost za tzv. bezpečnou svobodu.
I to je dočasné. Nikdy nešlo o civilizaci, ale obchod. Člověk se stal konečně komoditou. Rozum vymazaly emoce. Jediný opravdu cenný lidský příspěvek do stromu života. Hra to věděla. Byla živá.
„Hra je naše odvrácená tvář,“ vmete Zabrisky do obličeje Kudrli. „Je to pudový zvíře, který čekalo od našeho stvoření na svoji příležitost. A vy jste ho pustili ven!“ Zbývá útěk. Zoufalý úprk nakaženým organismem. A láska. Zabrisky, Leda, Kudrle. Příliš mnoho jmen na jeden pár.
...
Papírového Zabriskyho (vydání 2010) si zakoupíte zde, elektronická dvoudílná verze knihy vychází příští týden, dodatky ke knize (příběh knihy, rozhovory, vzpomínky pamětníků, vypuštěné scény atd.) si stáhnete zdarma ve třech formátech zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat