BVÚ / 10 slavných „remejků
“
Rozeznat v literatuře přesnou hranici mezi inspirací, kradením a remake je nemožné. Původnost je ceněna, ale rozhodně je jen jedním z měřítek, jímž lze na konkrétní knihu a její význam pohlížet. Původní neznamená skvělé – převzaté neznamená brak. Ukážeme si deset slavných evropských (a českých) děl, o nichž lze v souvislosti se slovem remake přinejmenším hovořit. A to zcela stranou ponechávám překlady (tedy nové odvyprávění původního díla jiným jazykem) a tzv. pouhé zápůjčky motivů. Nejde mi o nic jiného než ukázat, že ovlivňování a remakování je mezi světovými spisovateli naprosto běžnou věcí. Má-li slovesná tvorba ještě vůbec sloužit ke komunikaci a ne k budování pomníčků, musí komunikovat mezi sebou – a zde budiž sláva remakům!
Rozeznat v literatuře přesnou hranici mezi inspirací, kradením a remake je nemožné. Původnost je ceněna, ale rozhodně je jen jedním z měřítek, jímž lze na konkrétní knihu a její význam pohlížet. Původní neznamená skvělé – převzaté neznamená brak. Ukážeme si deset slavných evropských (a českých) děl, o nichž lze v souvislosti se slovem remake přinejmenším hovořit. A to zcela stranou ponechávám překlady (tedy nové odvyprávění původního díla jiným jazykem) a tzv. pouhé zápůjčky motivů. Nejde mi o nic jiného než ukázat, že ovlivňování a remakování je mezi světovými spisovateli naprosto běžnou věcí. Má-li slovesná tvorba ještě vůbec sloužit ke komunikaci a ne k budování pomníčků, musí komunikovat mezi sebou – a zde budiž sláva remakům!
10 nejslavnějších
remaků, jež považujeme za originál
1. Bible – je
kompilátem mnoha vlivů a příběhů z předkřesťanské éry. Nalezneme tu
solidně zremakovaný asyrský Epos o Gilgamešovi (rovněž kompilát), Hebrejskou
bibli, stopy mýtu o Hórovi atd. Sama bible je pak svým vlastním remake –
s ohledem na neustálé přepisování, vyjímání a navracení jednotlivých
částí (Apokalypsa, Píseň písní), či úprav vycházejících z dobových
požadavků a nutností. Není třeba více rozebírat, za povšimnutí jen stojí, že
základy evropské kultury stojí na remake jako na myšlence.
2. Tři mušketýři – stroj na akční příběhy
Alexander Dumas starší je vystřihl (za asistence historika Augusta Maqueta)
coby velmi zdařilé a rozvinuté remake Pamětí hraběte d'Artagnana,
kapitána-lieutenanta první setniny královských mušketýrů (1700) od
francouzského spisovatele Gatiena de Courtilz de Sandrase. Jsou galantní,
vraždí jen z mravních pohnutek a máme je rádi. (další remaky)
3. Faust – J. W.
Goethe by byl zřejmě částí české kritiky rozježděn pro výstrahu redakční
škodovkou, pokud by se jí dostalo do rukou zjištění, že jeho geniální básnická
skladba si klidně remakuje Historii dr. Johanna Fausta z roku 1578.
Přihozeni by zřejmě byli i další Faustovi remakisté jako Christopher Marlowe, Matěj
Kopecký, Michail Bulgakov, Stanisław Lem, Thomas Mann, Alfred Jarry, Jiří
Suchý. Z kufru by celou dobu jektal Alois Jirásek.
4. Hamlet –
v době, kdy koncerny ještě byly v plenkách a nikdo tak neměl sílu
vynucovat jakési autorské právo, se remakovalo naprosto běžně. Ostatně divadla
tak činí bez jakéhokoli uzardění dodnes – každá nová inscenace libovolné hry je
vlastně novým remake původního – obvykle autorského – představení. Práva mají
samozřejmě zaplacena. Shakespeare si v klidu a zdarma zremakoval prastarý skandinávský
příběh Ur-Hamlet (Amlet) dánského kronikáře Saxa Grammaticuse – a nikdo neřekl
ani popelník. Ale ten hoch se nezastavil před ničím! Tragický příběh o
Romeusovi a Juliettě od italského mnicha Bondella si nejprve přihrál do
portfolia spisovatel Arthur Brook (1562), pak William Painter (1567), ale
teprve remakista Shakespeare ze slibného tématu udělal světový superhit. Romeo a Julie je prostě majstrštych Shakespearův
– a kdo si dnes vzpomene na předchozí vypravěče?
5. Odyssea – je
remake Iliady a ta je remake kdovíčeho. To ovšem nemám ze své hlavy, ale vědci
zjistili... Nasypali do počítače oba texty, spustili systém Vista a po třech
restartech počítač rozhodl: Odyssea je Iliadou ovlivněna, Homér po padesáti
letech vykradl sám sebe – zavřít, nečíst. Ale radši číst – tihle antičtí hoši
uměli psát.
6. Osudy dobrého
vojáka Švejka za světové války – ano, i chrlič nápadů a spisovatel od boha
zdatně remakoval – a to sám sebe. Ačkoli právě toto je jedním z nejhorších
proviněním ve věci literaturní (za nové verze Bourbonu a Zabriskyho dostávám po
papule permanentné) – díky Haškovi za jeho nevědomost! První světový román naší
literatury vznikl jako remake děl Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912)
a Dobrý voják Švejk v zajetí (1917), nebo přesněji – jako remake hlavní
postavy, neboť každý ze tří dobrých vojáků Švejků je jiný, ač stejný blb.
Hašek prostě hledal formu pro svoje nezištné a ohromující gesto.
7. Old Firehand –
no, měl bych napsat Vinnetou, aby to bylo jasné, ale povídka se jmenovala Old
Firehand a až později ji Karl May zremakoval na Old Firehanda o tři sta
stranách (odhadem), Old Shatterhanda zremakoval na Kara ben Nemsího a toho na Otce
Jaguára z pokladu Inků. A to ještě všechny tři postavy téhož hrdiny zřejmě
vycházejí z původního chlapíka jménem Karel Sternau, který řádil
v Mayově kolportážních románech. Ale tohle zřejmě není z přísného
kritického pohledu už vůbec literatura, tak pryč od toho.
8. Egypťan Sinuhet – takže velká literatura. A máme tu řecké pověsti (krétský labyrint), Plaváčka,
Pohádky tisíce a jedné noci – a perfektní čtenářský zážitek. Ačkoli s mentalitou
starověkého Egypta má kniha pramálo společného (Waltari vyprávěl spíše o
soužení moderního, evropskému myšlení podléhajícího člověka), je hlavní linka
příběhu remakem staroegyptské literární památky známé jako Vlastní životopis
Sinuhetův. Celé je to skvěle uchopené, vtahující, řemeslně výtečné, ale vyjít
to u nás, autor by si šel snad rovnout žádat o vystěhovalecký pas. No, tak
horké by to nebylo, naštěstí by mu to v téhle délce nikdo nevydal („Grant,
trubče, grant, to chce grant...“)
9. Saturnin – tak
a teď už si vážně koleduju. Sahat na Saturnina není košér, slíznu elektrickou
pecku a nevejdu se ve správný tvar... Já ho mám rád, protože jsem ve svých
dvanácti letech nepoznal, že jde o čtyřicet let starý text – slečna Zuzana
přeci jezdila Rapidem a to byla ve své době nějaká hitovka (hlavně musel mít
hnědou metalízu, ježka na stěračích, chlupy na volantu a nálepku JEZDÍM NA
CASTROL). Představa létajících koblih mne naplňovala, sentimentální jsem dosti,
ale přeci jen Nedostižný Jeeves angličana Pelhama Grenvilla Wodehouse mi nějak
hoví víc. Ale našel bych tento „Saturnin-originál“ bez Jirotkova půvabného
počeštění? Těžko.
10. Staré pověsti
české – sláva! Jsou tu! Ano, naše národní eposy do nečitelna zformulované
heroinem představ o dějinách Aloisem Jiráskem (duní mi v hlavě uštěpačná
věta Jiřího Voskovce ze hry Vest Pocket Revue – Že by Alois Jirásek? – která
musela vrstevníky srážet ze židlí) – aneb remake národní svébytnosti. Ponechám
stranou spekulativní, leč ne nezajímavé výklady o příbuznosti některých našich
pověstí s pověstmi jiných národů (Přemysle Oráči, že?) a jen podotknu, že
Jirásek remakoval, motal, poplétal – a ještě byl ceněn, ba až na vrchol
Montparnassu jménem Slavia byl vyceněn. Zdroje neuvádím – modří již vědí, oranžoví
si dohledají sami – a kouknu se na pohádky. Vyprávíme je dětem a ani neznáme
výrobce. Navíc, až EU zjistí, že si v každém koutu území jednu pohádku
meleme pokaždý jinak! To bude rošambo. Já třeba znám Sůl nad zlato asi ve třech
provedeních (Němcová, Dobšinský a můj děda). No jistě, ještě Werich. Co tam
máme dál – když vynechám Mikeše – ten už je dnes stejně nepublikovatelný kvůli
malému Nácíčkovi: Sedmero krkavců (remake bratří Grimmů), Baba Jaga (remake
praslovanských mýtů), bratr Paleček zřejmě inspirovaný Enšpídlem atd.
Takže – naše historie je remake, lidové pohádky, na nichž
učíme naše děti našemu myšlení a mravním zásadám jsou remake, bible je remake,
dokonce náš první kosmonaut byl Remek a mně tady bude někdo vykládat, že remake
je nemravné? Ano. Bude. Tak to tu chodí...
Poznámka: tento text vznikl
jako zájmová umělecká činnost a neklade si přísná literárně-vědecká měřítka. Když
ho bude chtít někdo dopřesnit – jsem pro.
Žádné komentáře:
Okomentovat